Když byl ještě náš děd mladý, mohl o vinohradu a sklepě jen snít, protože byl z chudé rodiny.

Vinařské činnosti však rozuměl víc jak leckterý velkosklepník, protože často ve vinohradě a sklepě pracoval, aby vydělal na živobytí své rodiny. Rád se vinohradem procházel i ve svém volném čase a sledoval, jak víno roste a zraje.

Jednoho dne se na jedné ze svých procházek zapomněl  a domů se vydal až po setmění. Tu noc byl úplněk, takže mu měsíc krásně svítil na cestu. Zrovna když šel kolem malého lesíku, vyskočila na cestu tmavá postava. 

„Kdo jsi?“ zeptal se děd.

 „Jsem čert a sháním duše, které by nám v pekle přikládaly pod kotle.“ odvětil tmavý mužíček.

 Děd se čerta nebál, a protože byl chytrý, dal čertovi návrh.

„Můžeš v sázce vyhrát moji duši, čerte.“

„Sázky ty mám tuze rád. A o jakou sázku půjde?“ vyzvídal čert.

„Budeme soutěžit v tom, kdo z nás je lepším vinařem. Vysadíme spolu vinohrad a postavíme sklep a začneme vinařit. Ty čerte, budeš vinařit první 3 roky a já další 3 roky. Ten kdo vypěstuje více hroznů a vypresuje více vína, vyhrál sázku. Když vyhraješ ty, moje duše bude navěky tvá. Když však vyhraju já, bude vinohrad i sklep můj.“

„Vždyť je to jen člověk, snadno se při práci unaví. To já se neunavím nikdy, čert nikdy nespí a navíc vidím i ve tmě, můžu pracovat i v noci. Mám velkou výhodu.“ pomyslel si čert a už se radoval z jisté výhry.

Sázku tedy stvrdili smlouvou a hned druhého dne začali sadit vinohrad a stavět sklep. Když měli hotovo, začal čert po dobu 3 let vinařit. Pracoval ve vinohradě ve dne v noci bez zastavení. Stříhal, vázal, kopal, ožínal, hnojil, ale za celé tři roky sklidil sotva vědro hroznů a vypresoval pár litrů vína. Další 3 léta začal vinařit náš děd. Sice nepracoval v noci, ale přes den dělal vše velmi poctivě. Každý rok se mu urodilo mnoho hroznů a z nich udělal mnoho sudů vína.

„Smlouva je smlouva, vinařství je tvoje. Ale zeptat se tě musím, vinaři. Jak je možné, že tobě vyrostlo takové množství a mně skoro nic?“ zeptal se čert.

„Inu každý dobrý vinař ví, že mladý vinohrad začne pořádně rodit až čtvrtého roku po vysázení. Trošku jsem tě napálil, čerte. Ale neměj mně to za zlé a pod se mnou popít do mého nového sklepa.“

Čert mu to za zlé neměl. Stejně věděl, že dobrá duše by se do pekla nehodila a pozvání přijal. Tehdy spolu popíjeli celý den, až se z nich stali přátelé. Čert ho začal navštěvovat pravidelně. Dokonce i teď po dlouhých letech se někdy k nám do vinařství zastaví. A vždycky říká „Tohle víno je po čertech dobré.“ Tak přijděte ochutnat i Vy